Vánoce a české zvyky

Ačkoliv to někdy od konce října vypadá tak, že Vánoce jsou dobou nakupování dárků, pouštění koled a posléze rozsvícených vánočních stromků, není to tak. Jde především o duchovní svátek, který jsme si během posledních desítek let sice naplnili celou řadou materiálních a vizuálních atributů, ale podstata Vánoc je někde úplně jinde. U nás za vrchol Vánoc považujeme Štědrý den – 24. prosinec je předvečerem slavnosti narození Krista. Do Vánoc někdy také zahrnujeme adventní dobu, která Vánocům předchází. Celá řada vánočních zvyků a tradic pochází již z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu, který na tyto dny také připadá. V současné době se původní, náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce jsou i jeden z nejvýznamnějších občanských svátků. Nezapomeňme, že Vánoce jsou především svátky dětí i našeho dětství. Takže: hrajme si.

 

Vánoce a advent v Botanicu

Kromě komorních adventních setkání u našeho obchodu v Ostré jsme pro vás do tohoto čísla Světa Botanicus připravili i malého vánočního průvodce. Vánoční kapr, stromek, betlém a Tři Králové… přečtěte si více o tradicích českých Vánoc.

 

Tradice vánoc

Pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem znovu rodí, proto noc z 24. na 25. prosince pokládali za dobu jeho zrození. Vypozorovali, že Slunce po této noci stoupá na obzoru denně výš a výš a tento jev si vysvětlovali jako vzrůst nově narozeného slunečního dítěte. Tato a další noci byly odedávna považovány za „svaté noci“. Staré německé slovo Weihnachten (tedy svatá noc) si pak naši předkové počeštili: první část (vá-) převzali beze změny a druhou počeštili (weihen = zasvětit, nachten = stmívat se, Nacht = noc): Vánoce. Den 25. prosinec jako den narození Krista je zaznamenán poprvé v Římě kolem roku 350, později církev dala pohanským posvátným nocím křesťanský význam.

 

Vánoční stromeček

Stejně jako Vánoce mají původ v pohanství, má v něm své kořeny i stromek. Kult Slunce byl mj. spojován s rituálním kultem stále zelených stromů. V době oslav „svatých nocí“ u nich pohané pořádali veselice a věšeli na ně ozdoby, ovoce, pamlsky a světla. Nejprve ve volné přírodě, později doma. Strom, resp. dřevo stromu je zároveň obsáhlým symbolem, protože v jeslích ze dřeva se narodil Kristus a na kříži ze dřeva také zemřel.

 

Vánoční pečivo

Má svůj původ opět v dobách pohanských. Pohané pekli na počest svých bohů rozmanité koláče v podobě pletenců (dnešních vánoček), slunečních kotoučů, měsíčních srpků a hvězd. Už Židé se ve starých dobách přizpůsobili zvykům svých pohanských sousedů. Bible říká: „Což sám nevidíš, co činí v judských městech a na ulicích Jeruzaléma? Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto na koláče pro královnu nebes a přinášejí oběti bohům cizím.“ (Jer. 7,17.18).

 

Tři králové (K+M+B)

Svátek Zjevení Páně, lidově zvaný Tříkrálový, je svým obsahem téměř totožný se svátkem Narození Páně. Bůh se zjevuje jako člověk – právě narozené dítě. K tomuto dítěti po pastýřích dorazí i králové-mudrci, kteří z pohybu a postavení hvězd vyčtou, že se narodí velký král. V tento den pak označujeme dveře svých domů a domovů trojím křížkem a písmeny K, M a B. Přihlašujeme se tak k obnovenému království Božímu. Víte, že tři známé litery nejsou začáteční písmena jmen králů: Kašpar, Melichar, Balthasar? Je to sice starobylý, ale přece jen pozdní výmysl. Tři litery jsou zkratkou požehnání, které znamená Pán (řecky Kyrios) či Kristus (Christos) obydlí (latinsky mansionem), ať žehná (benedicet). Jak se stalo, že prvou literou je C, není dost jasné. Může to být odsunutím h z písmene ch, může to být latinský přepis řeckého k. Tato zkratka znamená Pán žehnej tomuto domu.

 

Betlém a jesličky

Daleko dřív než vánoční stromky se v rodinách stavěly betlémy. Za tento zvyk vděčíme Sv. Františkovi z Assisi, který na oslavu zrození Ježíše postavil otevřenou chatku s jeslemi, oslíkem a volem, sehnal dva dobrovolníky, aby zosobnili Pannu Marii a svatého Josefa. Jen dítko do jesliček nikdo Sv. Františkovi nepůjčil, musel se tedy spokojit s loutkou. Jesličky, zobrazení narození Krista v Betlémě, se díky františkánům rychle rozšířily jako vánoční zvyk po celém křesťanském světě.

 

Koledy

Křesťanské Vánoce do sebe vstřebaly řadu zvyků spojených s oslavou zimního slunovratu. Vánoční koledy nahradily předkřesťanský rituální zpěv oslavující Saturna. Lidová víra připisovala vánočním koledním obchůzkám magickou moc, měly přinést štěstí a blahobyt do každého domu. Slované přijali název koleda pravděpodobně z latinského slova Calendae (kalendy), označujícího první lednové dny, kdy se slavil slunovrat.

 

Vánoční kapr

O Vánocích se jedl jako postní jídlo. Pro křesťany ryba symbolizovala Ježíše Krista (hlásky řeckého slova ichthys – ryba jsou počátečními písmeny slov Iesús CHristos Theú HYios Sotér – Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel), přibližovala události jeho života. Rybou a chlebem nasytil Kristus své následovníky a věřící si tímto pokrmem připomínali, že i oni jsou účastni lovu Páně. Kapr jako symbol dnešních Vánoc je nejmladší českou tradicí: ryby v 16. a 17. století patřily mezi postní jídla, a tak byly ze štědrovečerní tabule většinou vyloučeny.

 

Štědrý večer

Končí jím advent a také postní období. Štědrovečerní večeře má proto slavnostní ráz, ačkoli je ještě složena z postních jídel. Následující půlnoční mše je pak v podstatě pozůstatkem noční vigilie, která původně předcházela všem významným křesťanským svátkům.

 


 

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (dnes Weihnachten), složeného z wīha- (světit) a Nacht (noc). Ačkoli kořeny Vánoc dnes hledáme v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu (například svátky mrtvých nebo Saturnálie v antickém Římě), tato hypotéza pochází teprve z 18. století. Literární prameny naproti tomu prokazují, že křesťané spojovali datum narození Krista mnohem dříve, než císař Aurelianus (270-275) ustanovil na tento den svátek zrození nepřemožitelného slunce (natalis solis invicti). Tato teorie se zakládá na propojení názvu svátku s raně křesťanskou christologickou exegezí verše proroka Malachiáše, který obsahuje proroctví o Mesiáši, v němž „vzejde slunce spravedlnosti“. Teorie však opomíná skutečnost, že mezi pojmy „slunce spravedlnosti“ a „nepřemožitelné slunce“ neexistuje shoda. Kromě toho máme dosvědčený tento titul přiřčený Kristu ve spisku De Pascha computus, který se dochoval mezi díly kartáginského biskupa Cypriána z roku 243.
Zdroj: Wikipedie