Sochy v zahradách

MONIKA HAVLÍČKOVÁ

Česká sochařka, sklářka a keramička.

Od r. 1994 do r. 2000 navštěvovala VŠUP v Praze. Její sochařská tvorba vychází z klasických vzorů a svou inspiraci otevřeně přiznává volbou tradičních sochařských témat, jako je téma člověka a koně.

 

JAKUB FLEJŠAR

Vystudoval VŠUP v Praze v ateliéru Socha II. Prof. J. Beránka. Jeho tvorbu charakterizují figury, postavy, hlavy a další fragmenty lidského těla, které ve tvůrčím vývoji autora nabývají postupně až abstraktních forem.

Nejčastěji používaným materiálem je dřevo a kov. Tyto materiály vystihují autorův vztah k přírodě a odrážejí ústřední téma tvorby, jímž je otázka lidského bytí a smysl existence člověka ve světě a v čase. V zahradách Botanicus je prezentována klasická tvorba figur, půlfigur a hlav vytvořených zejména ze dřeva nebo jako součást svařovaných konstrukcí.

Kromě aktivní sochařské práce se léta věnuje také snowboardcrossu. Jako trenér Evy Samkové se podílel na první zlaté olympijské medaili z tohoto sportu na ZOH v Sochi 2014.

 

MARTIN RAJČAN

Studoval na VŠUP 2001–2007 ateliér Sochařství II – Profesor Jiří Beránek.

Příroda a přírodní tvary jsou pro jeho tvorbu charakteristické a určují veškeré jeho umělecké směřování. Strom, kmen, větev, plod, dřevo, přírodní tvar, přírodní struktura, dům, trám, fošna, sekera, historická lidová architektura, historická zemědělská technika to vše je nekonečnou inspirací a zároveň východiskem jeho volné tvorby.

 

ČESTMÍR SUŠKA

Je český sochař, režisér, organizátor a kurátor výstav. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, obor sochařství.

V roce 1981 byl spoluzakladatelem „Výtvarného divadla Kolotoč“. Byl scenárista, výtvarník a herec ve filmu T. Vorla Pražská pětka (1988) v povídce „Bersidejsi“. V letech 1987–1991 byl členem umělecké skupiny Tvrdohlaví. Od roku 2000 je předsedou občanského sdružení Bubec a zakladatelem Sochařského studia Bubec v Praze–Řeporyjích, kde organizuje rezidenční pobyty umělců a výtvarné akce Art Safari.

V jeho tvorbě se objevují groteskně zabarvené archetypální náměty, charakteristické pro českou postmodernu. V této době také maluje řadu obrazů s obdobnou tématikou (pařezy, uschlé stromy, zasněžené krajiny…). Později v devadesátých letech vytváří sochy z pálené hlíny oživené vnitřním světlem, které ve spojení s jejich materiálem vyvolává dojem zapálené pece.

Tehdy také tvoří sochy vydlabáním kmene stromu, z něhož ponechává jen ornamentálně strukturovaný obvodový skelet.

V letech 2002 až 2005 vznikla série plastik z taveného skla.

Zatímco v letech 1990–2005 převažuje v jeho sochařské tvorbě dřevo, při pracovním pobytu v americkém Vermontu (2005) si s novou pracovní metodou objevuje kov. Do nalezených kovových nádob (koulí, polokoulí, válcových cisteren) vyřezává ornamentálně pojaté vzory, pro něž často nachází inspiraci v desénech látek a předmětů běžného života. U těchto nádob ponechává přirozenou patinu materiálu – rez a zbytky barev, která odkazuje na jejich předchozí funkci. Vedle toho pracuje  i s „vyřezaným“ odpadem, z něhož na zemi sestavuje plošné instalace, případně ho dále sváří či otiskuje na grafické listy.

 

LUKÁŠ RAIS

Český sochař žijící v Praze, který se již během svých studií na pražské UMPRUM profiloval jako výrazná osobnost zabývající se monumentální sochařskou tvorbou.

V ateliéru Jiřího Beránka a Kryštofa Kintery dostal řadu ocenění za studentské realizace, například plastika Strom umístěná před vstupem do knihovny v Pražském Klementinu získala v roce 2006 Cenu rektora.

Autor pro svou tvorbu často používá prefabrikované kovové trubky a jiná industriální geometrická tělesa, která rozřezává a modeluje v osobitém stylu. Vytváří si vlastní zákonitosti vztahů a proporcí hmot, ve kterých hledá a nalézá skryté tvary.

Sochařství je pro Lukáše hlavním zájmem, ale zároveň se uplatňuje jako designér a interiérový architekt. Oblibu získaly jeho originální topné plastiky představené na Designbloku. Je hercem a autorem divadelní hry divadla Cože? Posnídám později, uváděné v Paláci Akropolis. Další zajímavý projekt, který realizoval ve spolupráci s Palácem Akropolis a Spitfire company, je staré hasičské auto přetvořené v pojízdný hudební nástroj s pódiem pro uměleckou performance.

V současnosti je art ředitelem vyhledávaného studia zabývajícího se zakázkovou výrobou netradičních kovových objektů a instalací v prostoru.

 

PAVEL OPOČENSKÝ

Je český sochař, šperkař a designér.

Na středních odborných školách v Jablonci nad Nisou a v Turnově vystudoval profesi zlatníka a šperkaře. V roce 1979 emigroval do Německa, o dva roky později do USA, kde deset let žil a tvořil. Z emigrace se vrátil v devadesátých letech. Ve své sochařské tvorbě často pracuje s monumentálními formáty kamenných bloků, především s tvrdými kameny jako je žula nebo syenit.