PROVAZNICTVÍ

Řemeslo velmi důležité již v nejstarších dobách, kdy člověk pletl tětivu na luk nebo provazy sloužící k obstarání potravy. V dobách největších mořeplaveckých objevů, byly provazy nenahraditelné nejen na obchodních lodích, ale i na válečných korábech. Nesmíme zapomínat ani na rybolov, kde se využívalo sítí nejen z konopí, ale také z přírodních materiálů pěstovaných v daných oblastech. Výroba sítí je přibližně stejně stará, jako výroba tkanin.

Výroba provazu

Jeden z nejstarších a nejjednodušších způsobů stočení provazu je na koleně. Z vláken se pramen přitáčí na noze pomocí dlaně a po dostatečně naplněném zákrutu se stočí v ruce. Nejstarším nářadím v provaznictví bylo kolo. Jednalo se o dřevěné kolo poháněné klikou a z tohoto kola se přenášel pohyb řemínkem nebo šňůrou na vřeteno a hák, od kterého se předl provaz čili pramen. Vložením dvou, tří nebo čtyř těchto vřeten se mohl provaz stáčet. Nejjednodušší provazy se vyráběly z kroucené slámy.

V našich zeměpisných šířkách se k výrobě provazů používal len nebo konopí. Základním principem výroby provazu je otáčející se vřeténko s háčkem. Česáním (vochlováním) se jednotlivá vlákna seřadí vedle sebe. Vyčesanému materiálu, který zůstal v hřebenech, říkáme koudel. Seřazeným vláknům svázaným na uzel se říkalo panenky. Připravený materiál se dal do zástěry a vytahovala se jednotlivá vlákna od těla, aby nedošlo k jejich zamotání a vytvořila se příze. Pak se základní příze stáčela do licen (lanek), které mohly být až 30 m dlouhé. Jeden provaz tvořily 2, 3 nebo 4 licny. Z jednotlivých licen se stáčel 2, 3 nebo 4 licnový provaz.