SATUREJKA ZAHRADNÍ SATUREJA HORTENSIS L.

CHARAKTERISTIKA

Lidově zvaná též satorka, satureje, číbr či sartoryje, je půvabná a jemná aromatická bylina, která v našich podmínkách dorůstá výšky asi 35 cm. Je jednoletá až dvouletá, s přímou lodyhou, která na bázi dřevnatí. Kvete bílými, světle narůžovělými či fialovými drobnými květy, uspořádanými do lichopřeslenů, v ústí květů jsou často červené tečky.

 

PŮVOD  A HISTORIE

Původem z oblasti kolem Černého moře, východního Středomoří a jižní Evropy. Saturejka je velmi starou bylinou, používanou již od 1. století, a to hlavně ve středomořských kuchyních. Oblíbená je zejména na Balkáně, ve Francii a Itálii. Římané ji používali hlavně na ochucování omáček a při výrobě octů, byla též vyhledávaným afrodiziakem. Od 9. století si našla své místo i ve staročeské kuchyni.

 

PĚSTOVÁNÍ

Pro saturejku jsou přirozeným stanovištěm výslunné kamenité svahy s mělkou půdou, dařit se jí bude v lehčí půdě na slunném a teplém místě. Množí se na jaře výsevem semen do pařeniště a na stanoviště se malé rostliny přesazují ve druhé polovině května.

 

POUŽITÍ

Saturejka se používá jak čerstvá, tak sušená. Má příjemnou a voňavou chuť a svým pepřovým aroma se hodí zejména k masitým pokrmům, do nádivek, ale také třeba do pokrmů z ryb. Čerstvé listy jsou výborné do nejrůznějších salátů, polévek a luštěninových jídel. Sušenou můžeme přidat například do smetanových omáček, na maso i k houbám. Jako léčivka se obvykle připravuje ve formě nálevu, působí mírně močopudně, protizánětlivě, snižuje krevní tlak, tlumí pocit žízně a má také protiprůjmový účinek. Příznivě působí také při průduškovém astmatu.

 

OBSAHOVÉ LÁTKY

Využívá se kvetoucí nať, která se sbírá v červnu až září, suší se ve stínu či za umělého osvětlení při teplotě do 40°C. Hlavní účinnou složkou je silice, která obsahuje karvakrol, p-cymen, tymol, popřípadě i pulegon. Kromě silice obsahuje také triterpenické kyseliny, flavonoidní glykosidy, hořčiny, třísloviny a organické kyseliny.

 

CO JSTE MOŽNÁ NEVĚDĚLI

Saturejka je vedle rozmarýnu, bazalky, tymiánu a několika dalších složek součástí provensálského koření. V některých oblastech se přidává i do tzv. bouquet garni, což je svazek koření, který se vkládá do polévek a omáček.