MINCE

Historie výroby mincí má velmi zajímavý vývoj. Nejstarší čínské i antické mince nebyly vyráběny ražbou, ale litím. Výroba litých mincí, při níž se roztavený kov naléval do připravených forem, a dále se ještě upravoval, byla však procesem zdlouhavým a neefektivním. Během středověku se proto rozvinula metoda ražení mincí, s jejímž využitím bylo možné vyrobit velké množství mincí v poměrně krátkém čase. Zrodilo se tak pregéřství neboli ražebnictví.

 

Na našem území začali mince razit Keltové. Předlohou se jim stala základní měnová jednotka makedonské měnové soustavy zlatý statér. Po keltském období si slovanské obyvatelstvo nerazilo vlastní mince až do poloviny 10. století, kdy byla za vlády Boleslava I. zavedena první česká ražba. Tyto mince se nazývaly denáry a byly raženy z ryzího stříbra. První ražené denáry zdobily jen velmi jednoduché motivy na jedné straně bylo jméno vládnoucího panovníka a jméno mincovny, na druhé jednoduché obrazce. Začátkem 13. století, za vlády českého krále Přemysla Otakara II., se začaly razit tzv. brakteáty – jednostranné mince knoflíkovitého tvaru z velmi tenkého střížku. Stále byly ale nazývány denáry. Ražba denáru u nás zanikla roku 1300, a to mincovní reformou Václava II., kdy denár nahradil pražský groš.

 

Pražský groš byla stříbrná mince, která se začala razit od roku 1300 v Kutné Hoře. Název groš pochází z latinského slova grossus, které znamená těžký. Groše se staly oblíbeným platidlem a platilo se jimi ještě v 16. století. V „grošovém období“ se také poprvé v českých zemích začíná používat haléř. Další mincí na našem území byly dukáty, které platily souběžně s groši. Jednalo se o zlatou minci. Dukáty byly raženy jako obchodní mince a vyjadřovaly státní suverenitu. Kromě toho byly oblíbenou mincí darovací a sloužily obyvatelstvu k ukládání úspor do zlata. První české dukáty byly raženy na počest sv. Václava, ze zlata vytěženého v Roudném na Podblanicku a ve slavné Kremnické mincovně už ve 14. století. Ražba pražského groše byla ukončena v roce 1547 a vystřídal jej stříbrný tolar. Tolary se používaly do konce 19. století. Kromě tolaru se používaly i jiné mince, a to například půltolary, čtvrttolary, malé groše, bílé groše a také asi nejznámější krejcary. V roce 1892 zavedlo Rakousko-Uhersko změnu a začíná se používat koruna a haléř. Brzy po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie a vzniku Československé republiky se u nás začaly razit svatováclavské dukáty. Byly to první zlaté mince Československa určené k obchodu a stejně jako medaile neměly stanovenou nominální hodnotu. Vydání svatováclavských dukátů bylo doprovázeno velkým zájmem veřejnosti a jednodukátů bylo v letech 1923-1939 prodáno 400 000. V letech 1929-1939 byla ražba rozšířena i o větší pěti a desetidukáty. Tyto ražby se staly žádanými po celém světě, a proto se svatováclavské dukáty začaly razit pro účely mezinárodního obchodu také v roce 1951 a dodnes jsou vysoce ceněny. V minulosti byly v Čechách známé mincovny například v Praze, Kutné Hoře, Jáchymově, Českých Budějovicích a později také v Jablonci.

 

Repliky některých mincí si můžete prohlédnout v naší mincovně v Centru řemesel, kde také uvidíte, jak se taková mince razila a ti silnější z vás si to mohou sami vyzkoušet.