LUKOSTŘELBA

Luk je s člověkem spjat už od počátků jeho vývoje – patří podle archeologických nálezů vůbec k prvním nástrojům určeným k lovu. Moderní luk se nijak podstatně svou konstrukcí a způsobem použití neliší od svého prehistorického předchůdce – teprve nedávná doba umístila na luk protiváhu, mířidla, zakládku apod. Jde zjevně o pomůcky, které se na luku vyskytly zpětně díky existenci moderních střelných zbraní a znalosti moderních zákonů fyziky a balistiky. Tradiční lukostřelec však používá svou zbraň s pomocí techniky vynalezené už před dvaceti tisíci lety, podle některých vědců ale možná již před padesáti tisíci lety. Luk se vyvinul a používal s výjimkou Austrálie samostatně na všech kontinentech.

Tradiční luky se vyráběly z přírodních materiálů dostupných v dané lokalitě, v Evropě je to nejběžněji luk z jednoho kusu dřeva jasanu, tisu, akátu ale i buku či dubu, v Asii například rohovina, šlachy, dřevo či kost ve skládané (kompozitní) podobě – tedy kombinace pevných a pružných materiálů.

Šípy se vyráběly z nejrůznějšího dřeva, u nás nejčastěji z jasanu a smrku a délka šípu, tvar či materiál hrotů a letek se lišil podle účelu použití.

Tětiva se vyráběla z koňských žíní, lidských vlasů, ze střívek, anglické tětivy se například pletly ze lnu, byla vždy snadno odnímatelná a mohla být vybavena jedním větším okem nebo jen volným koncem k uvázání.

Navštivte Centrum řemesel a za pomoci lukostřelce tělem i duší Dalibora z Kozojed si lukostřelbu nejen vyzkoušejte, ale poslechněte si také povídání o její historii a současnosti.