LÉKOŘICE URALSKÁ (GLYCYRRHIZA URALENSIS FISCH. EX DC. )

ČELEĎ: Bobovité (Fabaceae)

 

PŮVOD: Sibiř, Mongolsko, Čína a Japonsko

 

CHARAKTERISTIKA: 1 – 1,5 m vysoká vytrvalá rostlina s válcovitým oddenkatým kořenem a modro-fialovými květy uspořádanými do klasů. Kvete v červnu a červenci, plodem je lusk. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité.

 

PĚSTOVÁNÍ: Pro dobrý růst kořenů vyža duje lékořice kyprou, mírně zásaditou úrodnou půdu. Je mrazuvzdorná. Stejně jako ostatní bobovité rostliny dokáže na svých kořenech vázat vzdušný dusík.

 

VÝZNAM: Využívá se hlavně její kořen, který obsahuje flavonoidy, fytoestrogeny, pryskyřice, škroby, cukry a saponin glycyrrhizin, který dává lékořici její příjemnou chuť a je asi padesátkrát sladší než cukr. Lékořice má tonifikační účinky a je spojována s dlouhověkostí. Kořen lékořice uralské se používá při nachlazení, žaludečních a dvanáctníkových vředech, diabetu, kožních vyrážkách aj. Číňané s oblibou žvýkají sušené lístky, které mají silně sladkou chuť. Při krátkodobém uží vání je velmi dobrá na zvýšení krevního tlaku.

 

ZAJÍMAVOST: Lékořice je nazývána guobao neboli  posvátný národní poklad.