Komedianti v Centru řemesel

Každoročně zveme do centra řemesel nejzajímavější české divadelní soubory. Možná z našich představení a souborů, které u nás vystupovaly, znáte Koňmo, kejklíře Vojtu Vrtka, orchestr Péro za kloboukem, Studio dell’arte nebo teátr Pavla Šmída. Tato divadla, kejklíře, hudební, žonglérská a jiná vystoupení spojuje jedno jméno – Pavel Šmíd. Impresário, produkční, příležitostný herec, komediant, kulisák, řidič a všenicuměl. V kulturním světě působí od roku 1999, kdy začal spolupracovat s divadlem Víti Marčíka jako produkční. Od letošního roku se vydal také cestou divadla jednoho herce s vlastním autorským projektem pohádka z budíku. Pavel Šmíd od roku 2014 hraje také s divadlem Koňmo, spolupracuje se Studiem dell’arte, připravuje novou inscenaci s kejklířem Vojtou Vrtkem. V roce 2002 vznikl projekt Komedianti, v němž se všechna divadla spojila, a hlavně v letní sezóně jezdila po celé naší zemi s programem spojujícím divadlo, žonglování a muziku (největším společným počinem bylo komediantské zpracování Romea a Julie). Pavla Šmída uvidíte první zářijovou sobotu (3. 9. 2016 od 11.00 a 14.30 hod). v našem centru řemesel, kam přiveze příběh o dvou bratrech, kteří se vydali hledat čas.

Čtyři otázky pro Pavla Šmída:

Jak v dnešní, elektronické době plné mobilních telefonů, tabletů a virtuálních realit vlastně vypadá kočovné divadlo?

Divadlo musí zůstat stále stejné, nedokonalé, budící fantazii u dětí i dospělých. Nejvíce jsem si to uvědomoval u Víti Marčíka, se kterým jsem měl možnost patnáct let spolupracovat. V nedokonalosti, ve starých a nefunkčních věcech nacházet krásu. Jako produkční jsem také svázán světem internetu, mobilů. O to větší radost mi dělá hrát divadlo, utéct do jiného světa. Pro mě vypadá kočovné divadlo stále stejně jako před „elektronickou dobou“.

Co se změnilo oproti staletí trvající tradici kočovných komediantů?

Možná si budu trochu odporovat oproti první odpovědi. Ale změnilo se hodně. Když jsem v roce 2001 jel na první zájezd do španělska na měsíc, měl jsem doma šestitýdenního syna a byl jsem ve spojení s rodinou dvakrát přes krátký hovor. Teď, když vyjedeme s divadlem, jsme v neustálém spojení – telefonicky, přes facebook… určitě je to dobře, ale na druhé straně cítím, že čím dál tím více ztrácíme schopnost žít přítomný okamžik. Možná I to je důvod, proč moje nová inscenace je o času. O pospíchání, nestíhání, loudání a odkládání. Neumíme žít včas. A v životě kočovných komediantů to takto prožíváme.

Soubory, se kterými spolupracujete, se do našeho Centra řemesel v Ostré vracejí opakovaně a mají úspěch. Jak váš projekt Komedianti funguje?

Projekt „Komedianti“ vlastně již neexistuje. V roce 2013 jsme skončili v sestavě s Víťou Marčíkem, Vojtou Vrtkem, orchestrem Péro za kloboukem. Minulý rok jsme projekt obnovili v pozměněné sestavě, ale zjistili jsme, že už má každé divadlo tolik svých aktivit, že nejsme schopni závazně jezdit letní sezónu společně. Navíc to byl na nás dost velký projekt a tím i finančně náročný pro pořadatele. Takže jsme společné hraní v letošním roce zrušili. To však neznamená, že nejsme schopni se sejít a udělat program spojujícím divadlo, kejklíře, muziku. Jen už nemáme společnou inscenaci.

Co chystáte na další sezónu?

Já osobně připravuji s Vojtou Vrtkem nové vánoční představení Zpátky do betléma, které budeme hrát v prosinci. S Divadlem Koňmo máme pozvánky na tři festivaly do Španělska s inscenací Vyprávění starého vlka. Na další festivaly se chci přihlásit a to i s mou novou hrou Pohádka z budíku. Pomalu dopisuji scénář k nové pohádce a doufám, že se brzy pustíme do nové inscenace s Divadlem Koňmo. Plány jsou, doufám,že bude čas a síla je realizovat.