HRNČÍŘSTVÍ

Hrnčířství, s nímž se můžete setkat i v našem centru, je řemeslná rukodělná výroba jemné keramiky, zejména nádob z plastické hlíny, která po vypálení dává pevný a trvanlivý střep. Je to jedna z nejstarších lidských technologií a různě zdobené hrnčířské výrobky mají velký význam nejen pro archeologii, ale obecně i poznání minulých dob. Protože jsou hrnčířské výrobky sice křehké, ale neobyčejně trvanlivé, patří k nejběžnějším archeologickým nálezům, z nichž lze určovat příslušnost k určité kultuře. Tvary, technologie i výzdoba hrnčířských výrobků jsou do té míry charakteristické – proto se podle nich někdy nazývají různé kultury (například kultura zvoncových pohárů, která existovala na mnoha místech západní a střední Evropy a Maroka zhruba v období 2900 př. n. l. až 1800 př. n. l.) a období (např. v dějinách antické řecké keramiky). Nejstarší zachované předměty z pálené hlíny jsou patrně drobné kultovní sošky (např. známá Věstonická Venuše), jež mohou být až 25-30 tisíc let staré.

 

Historie hliněných nádob

Hliněné nádoby začali lidé vyrábět už v mladší době kamenné, někdy před sedmi tisíci lety. Nejstarší keramika byla nalezena v Džarmu v Iráku (kolem 5 400 př. n. l.), další nálezy pocházejí z Anatolie. Tehdy lidé nádoby samozřejmě tvarovali pouze rukou, sušili na vzduchu a vypalovali v otevřeném ohni. Určit, kdy byl poprvé vynalezen hrnčířský kruh, je poněkud problematické, protože jeho vzhled i způsob použití se měnil, na čas býval i zapomenut a pak zase „objeven“, obvykle se ale uvádí, že první byl použit před čtyřmi tisíci lety v Mezopotámii.

 

Tvarování z jílu

Hrnčířská hlína je jílovitá hornina, která je po prohnětení dokonale plastická. Žádný jiný materiál nelze tak dobře tvarovat
a vytvrzovat. Jíl vzniká postupným rozpadem hornin, vytvoří se usazováním nejlehčích částeček. Hlína se nepoužívá tak, jak se najde, ale musí se z ní odstranit nečistoty, kamínky a rostlinné zbytky. Poté se promíchá s vodou, aby se vyplavily drobné kamínky a hrubá zrnka písku, a nakonec se prohněte, aby v ní nezůstaly bubliny vzduchu, které by při vypalování způsobily prasknutí nádoby.

 

Slepování a vytahování

Keramika se ve středověku zhotovovala dvěma různými technikami. Starší bylo slepování nádob ze spirálovitě skládaných válečků, hotová nádoba se pak ještě obtáčela na pomalu rotujícím hrnčířském kruhu a její stěny se vyhlazovaly, s touto technikou se setkáváme ještě ojediněle v 15. století. Vyspělejší technikou bylo vytahování nádoby z hroudy upevněné na středu rychle rotujícího kruhu, takže pak měla tenčí stěny než u první techniky. Tento způsob výroby převládl ve 13. století (objevila se na Moravě v 10. století).

V centru řemesel a umění v Ostré si můžete umění hrnčířů sami vyzkoušet. Vstupte do hrnčířské dílny, položte si hrst hlíny na hrnčířský kruha zkuste z ní něco vyrobit. Pokud se vám práce na hrnčířském kruhu bude dařit, vezměte větší kus hlíny a vytočte si svou vlastní misku nebo hrnek. Náš hrnčíř vám se vším rád pomůže a zodpoví vaše případné dotazy.

Všeobecné hrnčířské přísloví: „Hrnčíř má vydělávat právě tolik, kolik zrovna potřebuje ke své živnosti a k živobytí. Začnou-li mu snad peníze přebývat, pak to znamená, že s jeho řemeslem není něco v pořádku!“